Umění stárnout

A ještě malá nebo spíš velká má 🙂 myšlenka. Pročítám zde na FB, jak je každý unavený životem, jak se mu nedaří a všichni mu píšou a přidávají se písmenky, jak jsou na tom stejně a že je nic nebaví a že je to i věkem a já nevím co. Všimli jste si, že když se druhý s láskou písmenkem zmíní, jak je mu úchvatně a jak se mu daří, že málokdo ťukne a má s ním radost? Právě s těmito by jste se měli radovat, protože těmto lidem je krásně na světě, radují se z každé minuty strávené na tomto světě a přitahují krásu a štěstí do života a je jedno, kolik jim je. Právě čím starší je, tím krásnější je i v sobě ve svém srdci svou moudrostí. Každý si prožíváme své bolesti i já. Jsme všichni na stejné lodi. Každý se chybami během života učí, každý, nikdo není vyjímka. A ti co tvrdí opak jen lžou. To už by byli z nich Anděle a nemuseli by být mezi námi a nemuseli by chodit po matce zemi. Ale proč to dávat na obdiv, psát o svých bolestech, stejně nemohou druzí pomoci. To si musí každý sám. A věřte si, že to dáte, že to zvládnete. Jste přece šikulky. Tak přestaňte plakat a s chutí do toho, ať je Vám třeba úctihodných 100 let. UŽÍVEJTE SI ŽIVOTA, STOJÍ ZA TO. A že se pořád usmívám, kohokoli vidím třeba i na slunce, zvířátka, bytosti? Ano, pokud v sobě cokoli mám a trápí mně, usmívám se, neboť vím, že vše zvládnu s lehkostí. Vždy tomu tak bylo a bude. VĚŘTE SI


 Vaše Veronika